Dostávejte díky NewsHub aktuální zprávy o nejžhavějších tématech, které jsou aktualizované každou minutu. Nainstalujte nyní.

Sucho zasolilo vodu v řekách, říká vedoucí útvaru laboratoří Povodí Vltavy Liška

8. prosinec 2018 16:00
3 0
Sucho zasolilo vodu v řekách, říká vedoucí útvaru laboratoří Povodí Vltavy Liška

Sázava letos kvůli sinicím extrémně zezelenala. Naopak třeba na Slapech byla celé léto ke koupání velmi dobrá voda. Obojí přitom bylo důsledkem sucha, které letos postihlo na 95 procent území Česka. O tom, jakým způsobem vlastně klimatická změna proměňuje kvalitu vody v tuzemských řekách a přehradách, hovořily LN s Markem Liškou, vedoucím útvaru laboratoří Povodí Vltavy.

Náš podnik má na starosti vodní zdroje, zejména tekoucí a stojaté povrchové vody. Zajišťuje péči o řeky, o jejich koryta, o nádrže a stavby, které jsou na korytech, a dodává surovou vodu pro úpravu na vodu pitnou. Tam taky působnost státního podniku končí.

Obecně to lze rozdělit na vodu z řek a na vodu z přehradních nádrží. Svým způsobem je tam velký rozdíl mezi třeba vodou z nádrže Švihov na Želivce, ze které je zásobována Praha, a například vodou z Úhlavy, která je primárním zdrojem vody pro Plzeň. V každém zdroji vody její kvalita nějakým způsobem kolísá. Ale v přehradě samozřejmě míň, tam je více vyrovnaná. A to proto, že tam nejsou fluktuace průtoků a případných splachů kanalizace a z polí.

Samozřejmě záleží, jaké povodí ten zdroj vody obklopuje. Kvalita vody v nádrži někde v horách nebude samozřejmě ovlivněná zemědělstvím natolik jako v případě nádrží, které jsou v zemědělské krajině nebo v krajině s většími městy. U těch lze zase počítat s větším průmyslovým a komunálním znečištěním. Tedy třeba větší podíl léčiv ve vodě nebo látek z domácí chemie.

Všechny, ať podzemní nebo povrchové, mají nějaké ochranné pásmo. Dříve se používal název pásmo hygienické ochrany. Je vymezené úměrně velikosti toho zdroje a případně i rizikům z povodí. Mají ho podzemní zdroje, nádrže i vodní toky, ze kterých se odebírá surová voda.

LN: S čím se Povodí Vltavy potýká nejvíc, pokud jde o kvalitu surové vody?

Nejsou zde nějaké velké průmyslové zdroje znečištění. Většina problémů, které máme, souvisí s živinami (fosfor, dusík), látkami z prostředků lidské osobní péče (léčiva a další) a s pesticidními látkami. To byl případ třeba Úhlavy, kde se kvůli tomu dělala modernizace úpravny vody v Plzni. Nově se má modernizovat i želivská úpravna vody v Hulicích, která zásobuje Prahu, bude se tam stavět stupeň s aktivním uhlím.

Je tam poměrně intenzivní zemědělství a do vody se dostávají rezidua prostředků na ochranu rostlin. Zároveň jsou tam větší města jako Pelhřimov či Pacov. Tyto lokality produkují živiny, léčiva a další látky, které se v domácnosti používají. V dnešní urbanizované a zemědělsky využívané krajině nelze totiž úplně oddělit tok vody od toku chemie, která se v domácnosti používá. Jak povrchové, tak drenážní vody jsou vystavené působení těchto látek.

Mluví se o klimatické změně a potřebě vody v krajině, jsme tady takříkajíc na střeše Evropy a voda od nás odtéká poměrně rychle pryč. Na nás záleží, jakým způsobem si ji dokážeme udržet. Jestli to budou přírodě blízká opatření na zadržení vody v krajině nebo některé nové nádrže pro udržení pitné vody, záleží zejména na místních podmínkách a na účelu; obecně lze považovat za výhodné kombinace těchto dvou opatření.

Má to návaznost na jakost vody, ale ne takovou, že by to bylo zcela jednoduché na vysvětlení. Pozorujeme kombinaci několika jevů. Když je sucho, tak z městské kanalizace teče znečištění do menšího množství vody v řece. Lidé přitom produkují zhruba stejné množství odpadní vody nezávisle na množství srážek a vody v řekách. Z hlediska vlivu sucha platí, že když nejsou srážky, méně často dochází k vypláchnutí městské kanalizace po prudkých deštích. Určitá „výhoda“ sucha je rovněž v tom, že čistírny tolik nezatěžují přívaly balastních vod, které se do řeky musí občas při odlehčení při velkých srážkách vypouštět bez čištění. To se v období sucha neděje.

Může, ale jen částečně. Pokud kanalizační vody vedou do toku, ve kterém je málo vody, tak by se dalo říct, že bude hodně zatížený. Ale taky se může stát, že tím, jak je vody méně, tak teče poměrně dlouhou dobu po hodně hrubém povrchu v řece a je tam větší čas pro metabolizaci živin a pro jejich odbourání. Ale pokud to tok nestihne udělat, než se ta voda dostane do nějaké přehrady nebo rybníka, anebo pokud je to líně tekoucí řeka s jezovými zdržemi, tak tam je ten efekt zcela opačný se všemi negativními důsledky.

Množství živin způsobí to, že voda zakvete, probudí se tam zárodky sinic a řas.

Stále stejné množství odpadní vody do menšího suchého toku navíc zvyšuje koncentrace iontů. Rostou sírany a zejména chloridy, je tedy vidět určitý efekt zasolení vody v období sucha. Takže ta problematika není černobílá, ale vliv sucha na jakost vody je určitě negativní, byť jsou tam i momenty, které mají částečně opačný efekt.

Obecně lze říci, že sucho vede hlavně ke zvýšení koncentrace živin ve finální nádrži a k obohacování vody o dusík a fosfor. Víte, že Sázava byla letos extrémně zelená a byly s tím velké problémy. Okolo Zruče nad Sázavou bylo mezi 400 až 500 mikrogramů chlorofylu, což jsou hodně vysoké koncentrace způsobené rozvojem řas a sinic.

Voda teče pomalu a líně, je teplo a na základě dostatku živin, světla a tepla dochází k růstu řas a sinic, a proto jsou toky zelené. Příroda vždycky byla, jak říká jeden můj kolega, dělaná na hlad. Každá sinice má minimální koncentraci fosforu, kterou pro svůj růst potřebuje. A dneska vlastně všechny povrchové vody, i když jsou na nich čistírny, se nacházejí výrazně nad těmito minimálními koncentracemi. Otázka je jen, jak moc, ale problémy se sinicemi máme napříč celou republikou.

Taky to není úplně černobílé. Obecně pesticidy mají povahu vyplavování z půdy do vodních toků obdobnou jako dusičnany. Hodně záleží na tom, kdy zaprší a jak moc a také kolik jaké látky je na pole aplikováno. Jestli je třeba pesticid na poli před vzejitím rostlin, nebo až v průběhu vegetačního cyklu hospodářské plodiny. Zejména v době, kdy na půdě není žádný rostlinný kryt a stříká se preemergentně, tak při masivní srážce dojde ke splachu pole. Když nastane takováto situace, tak tam měříme přímé rodičovské látky pesticidů, které se tam objeví hned.

Pokud nějakou dobu trvá po aplikaci, než začne pršet, tak zejména moderní pesticidy začnou rychle metabolizovat, to znamená, že se z těchto látek stávají formy kyselých metabolitů daného pesticidu. A koncentrace těchto reziduí se stabilizují jak v půdě, tak ve vodě. Z půdy se vlastně tento pesticid pak vyplavuje ne povrchovým odtokem, ale odtokem, který jde přes půdní profil, tedy drenážním melioračním systémem.

V osmdesátých letech se dělaly meliorace, tedy trubky, které se dávaly do metrové hloubky a řada těch polí je dnes pořád podmeliorovaná a meliorace jsou funkční. Každé pole tak má meliorační řady, které jsou svedeny do studní a ty jsou odvodněné do potoků a řek. Jde tedy o systém odvodnění pole. Když pak prší delší dobu, tak nová voda postupně vytlačí tu půdní, která tam je delší dobu, a dojde k odtoku metabolitů pesticidních látek. V tuto chvíli se pak pole stává bodovým zdrojem pesticidů pro daný tok.

Když je sucho, tak pesticidy jdou z polí málo. Ale když zaprší, jako to bylo letos na podzim, kdy po suchém létu bylo několik vydatných zářijových bouřek, tak po těch srážkách jsme ve stojatých vodách, rybnících a nádržích, do kterých jsou pole odvodněna, naměřili i hodně vysoké koncentrace rodičovských látek. Takže když je sucho a opravdu neprší, tak přísun pesticidů je menší, ale pak, když po delší době sucha začne pršet, může dojít k masivnímu vyplavení pesticidů do toků spolu s půdou z polí, dalším efektem je eroze. Efekt sucha na kvalitu vody je tedy opět samozřejmě negativní. Ale jsou tam mezistupně, které úplně negativní nejsou.

Pokud čistírny vody fungují dobře, tak dnes nepředstavuje zásadní problém. Ale u čistíren, které jsou hodně zastaralé anebo kde jsou ještě volné kanalizační výusti, tak tam ten problém je. Když je sucho a teplo, jako letos až do října, a to v létě měla voda v některých řekách až 26 stupňů, tak to je dobrá půda pro bakteriální znečištění. Mimo jiné i pro bakterie, které odcházejí ze střevních traktů člověka a hospodářských zvířat.

Otázka koupání spíš přísluší hygienickým stanicím. Koupací vody jsou vymezené a pravidelně se monitorují, ale lidé by hlavně měli používat selský rozum. Obecně se dá říct, že v suchém teplém létě není vhodné se koupat v tocích, do kterých jsou vyústěny odpadní vody. Asi bych nedoporučil se koupat v létě pod Prahou, to určitě ne. Ale i když letos bylo suché léto, tak Slapy měly perfektní vodu. Je to vlastně opačný efekt sucha, kdy můžeme pozorovat to, že z pohledu koupání byla na Slapech velmi dobrá voda. To je díky tomu, že Vltava má kaskádu a ta velmi dobře funguje zvlášť teď v období sucha, kdy nadlepšuje průtoky na dolním toku Vltavy a na Labi.

Na vltavské kaskádě můžeme pozorovat, že voda ze Šumavy je čistá a živinově poměrně chudá, ale pobere nějaké přítoky, zejména Lužnici, která odvodňuje celou třeboňskou pánev s kvantem rybníků, a Otavu. Pak jsou tam zdroje odpadních vod a v Orlíku se voda prvně zastaví. A s tak velkou živinovou dotací se hned nevyrovná a zazelená. Orlík je ale vypouštěný spodem, takže ta přehrada má velký vliv na metabolismus vody, protože se většina procesů odehraje právě tam. A ve Slapech díky tomu už ta voda byla poměrně čistá. Může ale samozřejmě nastat i situace, kdy velké srážky posunou vodu z Orlíka dolů a fytoplankton se rozmnoží po celé kaskádě.

Zdroj: lidovky.cz

Podíl na sociálních sítích:

Komentáře - 0