Dostávejte díky NewsHub aktuální zprávy o nejžhavějších tématech, které jsou aktualizované každou minutu. Nainstalujte nyní.

Rodina s pěti dětmi málem skončila na ulici. Pomoc přišla na poslední chvíli

21. září 2018 3:00
69 0
Rodina s pěti dětmi málem skončila na ulici. Pomoc přišla na poslední chvíli

PRAHA Na jaký vánoční dárek nikdy nezapomenete? První kolo, zásnubní prsten, štěně... Mladá rodina z Prahy prožila nezapomenutelné svátky loni. Jenže to bohužel nic hezkého nebylo. Naopak. Pod stromeček dostali po deseti letech výpověď z bytu a vážně jim hrozilo, že skončí na ulici.

Ždímala je pořádně roztočená spirála dluhů. Nakonec si v hodině dvanácté - tedy spíš už ve čtvrt na jednu - řekli o pomoc. Měli štěstí. Finanční poradce ze společnosti OVB, na kterého se obrátili, jim sehnal peníze na přestěhování do nového pronájmu a ždímačku dluhů začal brzdit.

Paní S. i její manžel J., jsou vysokoškoláci a oba celý život tvrdě pracují. Žádné automaty, žádné hýření, ani zkrachovalé podnikání. Do finančních problémů je dostala kombinace dvou věcí: předražené pražské pronájmy a hlavně... pět dětí. Dvě holky a tři kluci - nejmladšímu jsou dva roky, nejstaršímu dvanáct. „Vidíte támhlety dva na prolézačkách? Tak to jsou oni. Tři prostřední si hned vedle kopou s míčem - těm je devět, osm a sedm let. Neumíte si představit, kolik v Praze stojí provoz domácnosti s pěti dětmi.

Vždy jsme chtěli hodně velkou rodinu, ale když to řeknu natvrdo, tak náš problém spočíval v tom, že jsme nebyli schopní pokrýt rostoucí náklady rodiny s dluhy, které jsme si postupně nadělali. Nakonec jsme se utopili v červených číslech, protože nároky na uživení takovéto rodiny se ukázaly být vyšší než naše momentální schopnosti,“ říká paní S. (redakce zná celá jména manželů, ale respektuje jejich přání je nezveřejnit).

Účty jim „zčervenaly“ asi před devíti lety. Mladá rodina žila v širším okruhu centra Prahy, pod kterou se tehdy razil tunel Blanka. „Dům, ve kterém jsme bydleli, popraskal. V oknech se objevily škvíry, kterými dovnitř táhlo. Majitel to ale nechtěl řešit, takže jsme šli. Měli jsme tenkrát už dvě děti, třetí bylo na cestě. Nestěhovali jsme se daleko, našli jsme si znovu byt v téže lokalitě. Majitel se choval skvěle. Dal nám smlouvu na dobu neurčitou, přijatelný nájem a nevadilo mu, že máme - tedy záhy jsme měli mít - tři děti,“ popisuje dál paní S.

První problém ale přišel už se stěhováním. Mladí manželé totiž už nedokázali všechno zvládnout sami, jak byli dříve zvyklí. „Celkem nás přesun z jednoho bytu do druhého, byť to bylo pár ulic, vyšel na sto tisíc. Museli jsme zaplatit stěhováky - sami jsme neměli šanci všechno přesunout - dále nájem, kauci ve výši dalších dvou nájmů, provize realitnímu makléři... Zaplatili jsme a pak poprvé v životě nevyšli s penězi,“ zakroutí hlavou.

Naštěstí - nebo spíš naneštěstí - byl majitel bytu shovívavý. Jsme lidi, věříme si, řekl manželům a s dalším nájmem počkal. A jak říká pan J.: „Nájem byl i nadále prioritní, ale bylo to o rozhodnutí zaplatit nájem versus být schopni vyžít do další výplaty. Někdy jsme posílali alespoň část nájmu. Problém byl spíš v tom, že jsme situaci nikdy nebyli schopni vyřešit úplně a za chvilku jsme byli ve stejné kaši jako předtím.“ A tak nezaplatili jednou, pak podruhé...

„Přišlo další dítě a pak manžel na chvíli ztratil práci. Vypadl podstatný příjem a už se to s námi vezlo. Vzali jsme si nejdříve kreditku, pak i půjčku u banky. Přitom jsem léta žila v cizině a vrátila se s přesvědčením, že když pracujete, nemůžete se dostat do minusu. Jenže v Česku to neplatí. Tady vás práce uživit nemusí, ne s pěti dětmi,“ povzdychne si žena, která vystudovala na Univerzitě Karlově. V Česku nyní pracuje jako jazyková koučka, manžel J. je zase vysoce kvalifikovaný a zkušený IT specialista.

Vzdělání ani zkušenosti ovšem nestačily na zvládání domácích účtů sedmičlenné rodiny. „Největší položkou byl nájem, to v jednu chvíli dělalo až 50 procent příjmů, pak musíte poplatit další nezbytné věci: připojení k internetu a telefony - to nutně potřebujeme k práci. Čtvrtinu dáte bance na splátku úvěru a zbytek? Jídlo, drogerie, oblečení... Víte, kolik toho je? Najednou nekupujete jedny boty, ale patery a pořád. Když jdete s dětmi k zubaři, to neošidíte. Když některé z nich potřebuje brýle, také ne. Začínají kroužky? Připravte si 7,5 tisíce. Na začátku jsme byli takoví troubové, neuměli jsme v tom moc chodit. Tu ekonomiku provozu velké rodiny se učíte za pochodu. Co shánět po bazarech a sekáčích, jak ušetřit na jídle. Neumíte to a noříte se hlouběji a hlouběji do dluhů,“ líčí S. „Bylo to, jako když se vaří hrnec vody s žábou. Pomalu ohříváte vodu, žába si toho nevšimne, a nakonec se uvaří. Tak to bylo i s námi. Upadali jsme do dluhů postupně, až z toho byl nakonec velký průšvih,“ přidává se manžel J.

Nájmů, které dlužili, bylo už několik, a majitel bytu jednoho dne zazvonil, že chce vše zaplatit. Hned, okamžitě, jinak ať se sbalí a odejdou. „Teď vidíte tu částku, byla to rána. Začal to být strašný stres - to se začnete bát, jste zodpovědný i za děti. Říkáte si, že tohle jim přece nemůžete udělat, musíte to zvládnout. Nejprve jsme se domluvili na nějakém splátkovém kalendáři. Ale to bylo od nás naivní. Splátka byla tak velká, že to bylo beznadějné. Když jsme všechno poplatili, zbylo nám na živobytí patnáct stovek - a to i přesto, že jsme si brali práce ještě víc než předtím. To jsme vydrželi chvíli, pak jsme nezaplatili a majitel bytu nás chtěl co nejrychleji vystěhovat,“ líčí J.

To bylo právě o loňských Vánocích. Peníze na stěhování ale rodina neměla a žádná banka jim už kvůli zápisům v registrech dlužníků nechtěla půjčit. „Vypadalo to vážně bledě, už jsme spřádali i plán B - tedy co dělat, když fakt skončíme na chodníku. Přemýšleli jsme, kteří známí mají chalupy, kde by nás na pár měsíců nechali. Pak jsem si ale řekla, že přece nemůžeme být jediní, kdo se s něčím podobným potýká. A našla jsem článek tady o panu Vránovi z OVB,“ kývne S. směrem k sympatickému muži s plnovousem.

Jiří Vrána pracuje jako finanční poradce pro společnost OVB. S. s J. se mu ozvali koncem loňského roku a už v únoru se stěhovali do nového bytu jen pár zastávek tramvají od původního bytu. Platí stejně, a ještě mají o dvaadvacet čtverečních metrů více. Než ovšem začali balit, prožili ještě pořádný nervák. Museli totiž nejen doplatit dluh původnímu bytnému, ale navíc sehnat sto tisíc - tolik, jak již víme, stojí v Praze velkou rodinu přestěhování z jednoho bytu do druhého.

Jenže získat takové peníze za rozumný úrok se zdálo téměř nemožné. „Na podzim jsem se hecnul a za jediné odpoledne oběhl tři banky - nikde jsem nepochodil. A jak jsem později zjistil, místo abych naší situaci pomohl, ještě jsem to polepil víc,“ kroutí hlavou J.

Málo laiků totiž ví, že pokaždé, když vás v bance odmítnou, znamená to další zápis do registrů. „Tak to dělá spousta lidí - volá, píše, chodí tam, ale tím vše zhoršuje. Každé odmítnutí vidí i ostatní banky. Hele, tam byl nějaký problém, oni je odmítli, tak to je radši odmítneme taky. Nebyla to lehká situace. Ale slíbil jsem, že věc vyřešíme, oni si sehnali byt a čekali na peníze, aby mohli zaplatit kauci a stěhování. Přitom peníze stále neměli. Majitel bytu s nimi navíc už vůbec nechtěl mluvit - dalo hodně přemlouvání, aby ještě chvíli počkal. Vůbec jsme nevěděli, zda to klapne, nebo ne. Pak jsem ale díky kontaktům z řady partnerských společnosti OVB sehnal instituci, která byla ochotná - byť za malinko vyšší úrok - peníze i za této situace půjčit. Byl to skvělý pocit,“ říká Jiří Vrána.

„Těšil jsem se, jak vezmu telefon, vytočím číslo pana J. a řeknu, že to klaplo. Pamatuju si ten telefonát dodneška. Vy jste byl skoro minutu ticho. Ale já slyšel tu obří ránu, jak vám spadl kámen ze srdce,“ poplácá se smíchem poradce Vrána J. po rameni.

Manželé tak měli štěstí, v současnosti už bydlí v novém bytě a s Jiřím Vránou vymysleli, jak dluhy sloučit do jedné splátky a snížit výdaje tak, aby s rezervou v pohodě vycházeli. Do kolotoče finančních problémů se ale nemuseli vůbec dostat, kdyby se s finančním poradcem seznámili dřív. „Nejhorší je, když je na nějaký průšvih člověk sám. Kdybychom se tenkrát už znali, stačilo by hned na začátku zavolat a myslím, že bychom z toho úplně v pohodě vybruslili,“ říká Jiří Vrána.

S. zatím mrkne na děti a pomalu je začne shánět domů k večeři. „Budeme balit. Příští týden jedeme do Bulharska, díky tady panu Vránovi a snížení splátek se nám povedlo našetřit nějaké peníze navíc. Máme tam pronajatý byt, už se všichni těšíme. Bude to první dovolená po strašně dlouhé době.

Zdroj: lidovky.cz

Podíl na sociálních sítích:

Komentáře - 0