Dostávejte díky NewsHub aktuální zprávy o nejžhavějších tématech, které jsou aktualizované každou minutu. Nainstalujte nyní.

Ostrov rostlinMadeiru ještě nezkrotili. Musíte ji zkusit

10. květen 2017 8:01
42 0
Ostrov rostlinMadeiru ještě nezkrotili. Musíte ji zkusit

Stalo se již tradicí, že na moje narozeniny jsme někde v zahraničí. Snažím se tak vyhnout depresi ze stárnutí. Loni to bylo Algarve, letos jsme objevili levné letenky na Madeiru. Možná si říkáte, co tam budeme dělat, když je to "jen" ostrov, ale rychle vás vyvedu z omylu. Madeira toho má spoustu co nabídnout a rozhodně nepřipomíná žádný z běžně navštěvovaných evropských ostrovů.

Doslovný překlad by byl "ostrov dřeva", ale myslím, že to není úplně přesné označení. Madeira je totiž ostrov všech rostlin, které si jen umíte představit. Zelená se tu všechno a všude. Instruktor surfování nám s minimem nadsázky vysvětloval, že jakékoliv semínko tu jen pohodíte, okamžitě z něj něco vyroste a ještě do závratné velikosti.

Přesvědčili jsme se sami, když jsme na mnoha místech viděli ohořelé stromy v husté vegetaci a mysleli si, že tu byl mohutný požár tak před deseti lety. Kdepak! Hořelo tu loni v létě (2016)! Jediná cigareta stačila na to, aby oheň zachvátil významné procento ostrova včetně okraje hlavního města Funchalu. Trvalo, než byl oheň uhašen, protože se tu nedá hasit s pomocí vrtulníků - nemají kde nabrat vodu. Slaná voda by ohni jen pomohla a jezero či řeka, ze kterého by vrtulník mohl nabírat, na ostrově nejsou. I tak to nebyl zdaleka nejhorší požár v historii ostrova.

Madeira byla sice mořeplavcům známá, ale dlouho odolávala "zkrocení". Trvalo jim, než našli místo, kde bylo možné k ostrovu vůbec přistát. Majestátní útesy chrání většinu ostrova. A pak tu byla vegetace tak hustá, že aby bylo možné ostrov osídlit, museli ho z větší části vypálit. A tak začátkem 15. století Madeira vzplála lidskou rukou tak, že hořela celých sedm let. Již tak dost úrodná půda Madeiry se popelem ještě přihnojila, takže noví osidlovatelé získali "Roh hojnosti".

Ostrov se ale ani tak úplně nevzdal a po léta byla přístupnost některých částí značně obtížná. Například vesnička Jardim do Mar byla dostupná jen po moři. Až v posledních letech se díky dotacím a financím získaným z přílivu turistů podařilo vybudovat nespočet tunelů, které cestování po ostrově usnadnily. Jako všechno má ovšem i toto své stinné stránky. Objevují se obavy, jak ostrov, nyní prošpikovaný skrz na skrz, bude stabilní z dlouhodobého hlediska. To je však otázka daleké budoucnosti.

Aktuálnější je hledání rovnováhy mezi nutností turistického ruchu a ochrany místní komunity a přírodních krás. Prvním krokem bylo omezení způsobů dopravy na ostrov. Již se sem nedostanete trajektem, ale pouze letecky. Místní letiště se stalo fenoménem. Do nedávné doby tu směli přistávat pouze speciálně školení portugalští piloti. Letadla z ostatních zemí musela přistát v Lisabonu, kde nastoupil portugalský kapitán a doletěl na Madeiru.

Poslední roky již kurzem na toto letiště prošli i další piloti, takže mezipřistání není nutné. I když k tomu došlo i k prodloužení přistávací dráhy, mimořádně náročné povětrnostní podmínky stále zajišťují dostatek adrenalinových situací pilotům a nevyčerpatelný zdroj inspirace video amatérům.

Zajímavá historie a přílet jsou jen začátkem dobrodružství, které Madeira nabízí. Přestože je ostrov poměrně malý, může se vám stát, že na svém výletě nenarazíte na další turisty. Ostrov si stále udržuje jistou divokost.

Asi první, čeho si všimnete, jsou mohutné hory. Tyčí se do výšky necelých dvou tisíc metrů a jsou doslova rájem pro milovníky treků. Můžete si vybrat z řady kratších či delších cest, převýšení a úchvatných výhledů si užijete do sytosti.

Hory jsou tu taky důležitým zdrojem pitné vody. Zachytávají mraky putující nad oceánem a zachytávají déšť. Aby na ostrově tak cenná sladká voda nezůstala nevyužita, vymysleli tu propracovaný systém kanálů, který vodu zachytává a svádí do údolí k polím, kde je závlaha vždy vítaná. Kanálkům se říká levády, většinou kolem nich vede stezka (je třeba je udržovat), a tak jsou pro turisty téměř nevyčerpatelným zdrojem tras, po kterých se lze vydat.

Pěší turistika je asi nejlepší způsob, jak ostrov poznat. Trasy jsou velmi dobře značené a používané nejen turisty, ale i místními, kteří tu po kopcích rádi chodí i běhají. Madeira dokonce hostí Madeira Island Ultra-Trail (MIUT), kde 800 běžců přeběhne ostrov od západu na východ za méně než 24 hodin. A to je to celkem 115 kilometrů a několik tisíc metrů převýšení! Jen pro srovnání, my jsme navštívili velmi podobnou trasu, ale obejít a objet nám to trvalo tři dny. Letošní vítěz MIUT to uběhl za 14 hodin.

I když nejste zrovna běžec, oceníte rozmanitost místní krajiny. Jako by se na jednom ostrově sešlo několik kontinentů: vesničky podobné těm marockým obléhané kopci, z nichž některé jsou jak vystřižené z katalogů na Peru, jiné pokryté políčky jako někde v Indii a sem tam stráně zpevňuje blahovičníkový les, který tu vznikl umělým vysazením blahovičníku/eukalyptu z Austrálie.

O tom, jak mě učarovala místní příroda, se asi více rozepisovat nemusím. Kouzlo Madeiry je ale i někde jinde. Milejší a ochotnější (a přitom upřímné!) lidi jsem ještě nepoznala. Seveřani si drží odstup, na pevnině (myšleno na pevninské části Evropy) jsou lidé podezřívaví, v Maroku ve vás vidí chodící kasičku, ale tady jsou lidé vřelí, ale nevtíraví, ochotní a přitom nenatahují ruku...

Bavili jsme se o tom s Rodolfem, majitelem surfové školy Calhau, a ten nám vysvětloval, že Portugalci mají ochotu a vstřícnost zakořeněnou hluboko v sobě už po staletí. A ukázal nám to na zajímavém příkladu - kolonizaci. Kam prý přišli Španělé, tekla krev, zatímco v portugalských koloniích se hojně obchodovalo. "Portugalci raději všechno vyřeší přátelsky, vždyť život je příliš krátký na to, aby si člověk dělal nepřátele." Na Madeiře to platí dvojnásob.

Zdroj: tyden.cz

Podíl na sociálních sítích:

Komentáře - 0