Zločin století. Reportáž z místa, kde byl před 50 lety zastřelen prezident Kennedy

21. listopad 2013 15:06

9 0

Zločin století. Reportáž z místa, kde byl před 50 lety zastřelen prezident Kennedy

Dole na ulici, za zdí šestipodlažní budovy, se lidé fotí na značce ve tvaru X. Sledujete to jako pantomimu, protože zvuky Dallasu sem nedoléhají. Cítíte se v bezpečí. Až vás audioprůvodce upozorní, že jste na místě jednoho z nejznámějších zločinů.

Papírové krabice jsou v někdejším skladu učebnic rozestavěny tak, jak je před padesáti roky na sebe narovnal čtyřiadvacetiletý Lee Harvey Oswald.

Poskytly mu improvizovanou zástěnu na těch několik minut, kdy zde u otevřeného okna v pátém patře čekal, až dolů na náměstí Dealey Plaza pomalu vjede kolona s otevřenou limuzínou Lincoln Continental.

Pak potřeboval osm sekund na to, aby vypálil tři výstřely, z nichž ten poslední roztříštil lebku Johna Fitzgeralda Kennedyho.

"Představte si, že vlevo hned vedle vás sedí atentátník," říká audioprůvodce. Upozorní, že to, co vidíte teď vy, viděl před padesáti lety i Oswald. Jen stromy na náměstí od té doby vyrostly a o něco dále na horizontu města přibyla silueta vyhlídkové věže i nového hotelového komplexu. Jinak je všechno tak jako ve chvíli, kdy do amerických dějin přibyl nový mezník. Ve chvíli, kdy zavraždili prezidenta Kennedyho.

"Kde jsem byla?" nedokáže se ubránit úsměvu jedna z návštěvnic Sixth Floor Musea, které bylo vybudováno v pátém patře skladu učebnic (pro Američany, kteří do nadzemních pater počítají přízemí, tedy v šestém) odkud Oswald střílel. Vždyť jde o jednu z nejotřepanějších otázek moderní americké historie. Je to vlastně až trochu legrační. Kdyby to ale zároveň stále nebylo nesmírně bolestné, jak se ukáže hned, když se sedmapadesátiletá Gail Frahmová vrátí v paměti o půl století zpátky.

"Byla jsem ve škole. Učitelka nejdříve odběhla, pak se vrátila a plakala. Řekla nám, že zastřelili prezidenta. A my jsme se také rozbrečeli." Gail bylo sedm let. Dalo by se očekávat, že to pro ni nemusel být tak silný a už vůbec ne životně určující zážitek. "Ten smutek a tíseň, které jsem všude kolem sebe cítila, se mi zaryly do paměti. Dodnes vidím mámu, jak žehlí u televize a tři dni pláče," vypráví ale Gail.

Přijela z Connecticutu, dvě hodiny cesty autem od Manhattanu, kde její syn, jazzový muzikant, zažil 11. září 2001 teroristický útok. "Když jsme se o tom spolu bavili, měla jsem pocit, že tím, čím byl pro naši generaci atentát na Kennedyho, bylo pro naše děti 11. září. Otřes, nejistota... událost, která vás už nikdy neopustí," přemýšlí Gail. Do Dallasu přijela na pracovní konferenci, místo atentátu bylo první na seznamu, kam se chtěla podívat, pokud jí zbude čas.

Je v tom další z paradoxů. Prostor, kde se odehrála jedna z nejtragičtějších událostí v životě Ameriky, se stal svého druhu poutním místem a zároveň nejvyhledávanější turistickou destinací Dallasu. Každý rok sem na Dealey Plaza dorazí až půl milionu lidí. Fotografují okno, odkud Oswald pálil, fotografují se navzájem na bílém X, které na vozovce označuje místo, kde Kennedyho zasáhla třetí a smrtelná střela.

Náměstí Dealey Plaza v americkém Dallasu, budova skladiště je uprostřed. Foto: Daniel Anýž.

Stejně jako před padesáti lety je přitom tříproudá silnice, která se za náměstím noří pod železniční most, velmi rušnou spojnicí mezi centrem Dallasu a jeho západním předměstím. Lidé uskakují uprostřed vozovky z bílého X před projíždějícími auty, čas od času některý řidič zatroubí. Snad na pozdrav, nebo možná jako varování. Turisté se každopádně smějí a pokřikují na sebe, že zkusí ještě jeden, lepší snímek.

"Za ty roky, co sem chodím, si ale nepamatuji, že by se někomu něco stalo," říká John z Chicaga, kterému bylo v době atentátu třináct let. Jeho černošští rodiče tehdy pověsili vedle televize Kennedyho fotografii, ke které pak přibyla ještě podobizna Martina Luthera Kinga Jr., zavražděného o pět let později v Memphisu. Sám John do Dallasu přišel před osmi lety za obživou, připojil se ke skupince "průvodců", kteří za to, kolik dáte, ale nejméně za deset dolarů, nabízejí turistům více méně zasvěcené vysvětlení, jak a co se zde vlastně odehrálo.

John si svých deset dolarů zaslouží, historii má dobře nastudovanou. Ví, že v prezidentských volbách roku 1960 Kennedy v Texasu vyhrál jen velmi těsně, a měl-li zde uspět při obhajobě v roce 1964, musel sem osobně přijet své šance podpořit. Proto v listopadu 1963 vyrazil do Texasu a zastavil se také v konzervativním, protestantském, takřka čistě bílém Dallasu, kde v roce 1960 ve volbách prohrál.

Zdroj: life.ihned.cz

Pro kategorii stránku

Loading...