ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran

22. listopad 2013 18:35

40 0

ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran

Je tedy načase se na tuto instituci podívat zblízka. Jak je definována? Jaké má kompetence? Jak konkrétně spravuje devizové portfolio a zlaté rezervy? Jak komunikuje s odbornou i laickou veřejností? Kdo jsou členové její bankovní rady? Jaké mají či nemají vazby? Jsou to skutečně ti nejlepší z nejlepších? Jsou nezávislí? Plnila ČNB v letech transformace svou klíčovou roli dohledu nad finančním sektorem? Plnila ji správně, odpovědně, důsledně a efektivně? A nakonec se musíme ptát na její rozhodnutí ze 7. listopadu letošního roku, kdy náhle devalvovala měnu.

Takto se prezentuje Česká národní banka na svých oficiálních webových stránkách:

„ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb..Je právnickou osobou veřejného práva s vlastním majetkem, včetně devizových rezerv, hospodaří s odbornou péčí. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

ČNB je součástí Evropského systému centrálních bank a podílí se na plnění jeho cílů a úkolů. Dále je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiž členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři další členové bankoví rady. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na nejvýše dvě šestiletá období. Podle článku 98 Ústavy ČR a v souladu s primárním právem EU je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, t.j. nízko inflačního prostředí v ekonomice, který je trvalým příspěvkem k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Příkladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB dále pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování finančního systému v ČR. Za tímto účelem vytváří makro obezřetností politiku, tím, že identifikuje rizika ohrožení finančního systému, přispívá k jeho odolnosti. Rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády a hospodářské politiky v Evropské unii.

V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí a dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank. Vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a směnárnami. K zajištění stanovených úkolů ČNB zpracovává a vytváří statistické informace. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby státu a veřejnému sektoru. Vede účty organizacím a osobám napojeným na státní rozpočet. Na základě dohody s Ministerstvem financí provádí v souladu s rozpočtovými pravidly operace spojené s emisemi státních dluhopisů a investicemi na finančních trzích.“

Bankovní rada ČNB rozhodla na svém zasedání 7.11.2013 začít používat devizový kurz jako další nástroj uvolňování měnových podmínek. ČNB zahájila intervenci na devizovém trhu na oslabení koruny tak, aby udržovala kurz vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR. Šlo o jedno z nejzásadnějších rozhodnutí ČNB v posledních mnoha letech. Znehodnocení koruny vyvolalo nejrůznější reakce z různých stran. Od ekonomů, podnikatelů, politiků, publicistů i zahraničních pozorovatelů. Členové bankoví rady ČNB jsou si asi dobře vědomi mimořádnosti vzniklé situace a pustili se do nebývalé mediální aktivity. Podívejme se tedy na to, kdože tu bankovní radu vlastně tvoří.

Guvernérem je Miroslav Singer (*1968). Po studiích působil v Centru pro ekonomický výzkum a doktorské studie UK (CERGE-EI), které zakládali na počátku devadesátých let pánové Švejnar a Zieleniec. Ještě před tím pracoval jako student v Prognostickém ústavu pod vedením Václava Klause. V roce 1995 dostal nabídku na pozici hlavního ekonoma v Expandia Finance, o pět let později působil ve funkci ředitele Expandia Holding. Tuto společnost založil šéf Chemapolu Václav Junek se svými obchodními partnery.

Prvním viceguvernérem (již od r. 2008) je Mojmír Hampl (*1975). V letech 2000 - 2004 byl v pozici ekonoma v České spořitelně. A od roku 2004 do roku 2006 byl členem představenstva a vrchním ředitelem České konsolidační agentury (tzv. bermudského trojúhelníku české ekonomiky). K ČKA se v dalším textu ještě vrátíme.

Druhým viceguvernérem ČNB je Vladimír Tomšík (*1974). Ten pracoval od r. 2000 do roku 2006 jako analytik finanční a poradenské skupiny Newton Holding. Tu založili pánové Marek Čmejla a Petr Kraus, nedávno odsouzeni v kauze MUS ve Švýcarsku. Vladimír Tomšík působil i na Newton College, kterou dnes vlastní skupina J & T. 1. prosince 2006 byl Tomšík jmenován členem bankovní rady ČNB. V roce 2010 jej pak prezident Klaus jmenoval viceguvernérem.

Členem bankovní rady je Lubomír Lízal (*1969). V letech 1994 – 2009 byl externím konzultantem Světové banky. Později působil mimo jiné v pozici ředitele CERGE UK. V letech 2010 – 2011 byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a také členem dozorčí rady energetické společnosti ČEZ, v době, kdy byl předsedou představenstva a generálním ředitelem ČEZ Martin Roman.

Nejstarším členem bankovní rady ČNB je Kamil Janáček (*1943). V letech 1964 – 1992 pracoval jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1994 až do roku 2010 byl hlavním ekonomem Komerční banky (poznámka – před privatizací KB musel stát odkoupit 83 mld. Kč špatných úvěrů, mezi jinými Smetky, Charouze, Chvalovského a řady dalších). Kamil Janáček je blízkým dlouholetým přítelem Václava Klause, Richarda Salzmanna, Karla Dyby a Ivana Kočárníka. Pravidelně se potkávali mimo jiné na akciích Centra pro ekonomiku a politiku, pod záštitou Václava Klause.

Jedinou ženou v bankovní radě ČNB je Eva Zamrazilová (*1961). Spolupracovala s kolegou Kamilem Janáčkem již v osmdesátých letech v Ekonomickém ústavu ČSAV a spolupráci pak obnovila v roce 1994, kdy nastoupila jako analytička do týmu hlavního ekonoma Komerční banky.

Posledním členem bankovní rady je Pavel Řežábek (*1960). V letech 1984 – 1994 byl obchodním náměstkem podniku Potraviny SK Příbram. V roce 1995 byl auditorem Agrobanky. V roce 1996 nastoupil do Konsolidační banky jako ředitel odboru vnitřního auditu a později se stal generálním ředitelem. Konsolidační banka přešla v roce 2001 na nástupnickou Českou konsolidační agenturu a Řežábek byl jejím předsedou představenstva a generálním ředitelem. V roce 2005 byl jmenován prezidentem Klausem členem bankovní rady ČNB. Pavel Řežábek byl také předsedou dozorčí rady První česko-ruské banky. Ta vznikla nejprve v roce 1996 jako společný projekt s IPB. Po té zanikla. Licenci získala opětovně až v roce 2008. Bezkonkurenčně nejzajímavějším angažmá pana Řežábka bylo jeho působení ve vrcholové pozici v Konsolidační bance a později v ČKA. V roce 2002 obhospodařovala Česká konsolidační agentura bilanční sumu převyšující 270 mld. Kč. Řežábek v té době řídil téměř 600 lidí. Mimo jiné i členku představenstva ČKA paní Kafkovou, která byla s ročním platem 5,5 mil. Kč nejlépe placenou státní zaměstnankyní v ČR. Přesto byla po dlouhém soudním sporu odsouzena v roce 2011 za přijetí úplatku. V tzv. kauze Kafková byli obviněni tři lidé. Policie tehdy zablokovala na jejich účtech několik set milionů Kč.

31.12.2007 ČKA zanikla. V článku, který vyšel ten den na portálu idnes.cz byla ČKA hodnocena takto:

„Bankovní žumpa, transformační stoka české ekonomiky, kanál, v němž bylo možné nalézt zlaté mince“. Tak téměř 16 let ekonomové, politici a novináři nazývali instituci, která se stala symbolem polistopadové transformace. Celou dobu existence ČKA byl předsedou dozorčí rady poslanec ODS Vlastimil Tlustý. Nejvýznamnějšími kupci pohledávek v ČKA byly v tzv. velkých balíčcích velcí hráči. EC Group (pánové Tykač a Dientsl z Motoinvestu, u jehož zrodu stáli panové Potáč a Aleš Tříska, bratr Dušana Třísky, praotce kupónové privatizace), kteří získali 38 mld. pohledávek za 8,5 % nominální hodnoty. Ještě větší balík si pořídila PPF Petra Kellnera za celkem 60 mld., za 6% nominální hodnoty. Na větší bankovní pohledávky se soustředila nadnárodní společnost Goldman Sachs, která před tím fungovala jako vládní poradce pro sanaci bank při přípravě prodeje. Bylo to za vlády Miloše Zemana a Goldman Sachs tehdy zastupoval Vladimír Dlouhý.

Těm všem rozdílům v nákupech, garancích, převodech a následných prodejích se eufemisticky souhrnně říká transformační ztráty. V Česku je nyní odhadem asi 300 korunových miliardářů. Bylo by jistě zajímavé zjistit, kolik z nich se nikdy nedostalo do kontaktu s Českou konsolidační agenturou.

Předchůdcem Miroslava Singera v pozici guvernéra ČNB byl Zdeněk Tůma. 13. února 1999 byl jmenován tehdejším prezidentem Havlem a ve funkci vydržel až do 18. června 2010, kdy podal demisi do rukou prezidenta Klause. V té době byl již kandidátem TOP 09 na pozici pražského primátora. Zdeněk Tůma byl v letech 1993 – 1995 poradcem ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého a od roku 1995 byl hlavním ekonomem společnosti Patria Finance Zdeňka Bakaly. Bakala sponzoroval divadelní hry, film i narozeninové oslavy prezidenta Václava Havla a také je autorem projektu knihovny Václava Havla. Zdeněk Tůma je dnes partnerem v oddělení Management Consulting v KPMG Česká republika.

Vraťme se zpět k nedávné intervenci bankovní rady ČNB. Člen bankovní rady ČNB, Lubomír Lízal, neuvedl konkrétní objemy korun, které ČNB použila na nákup eur, ale řekl, že v prvních dvou dnech bylo obchodování na trhu masivnější, než většina účastníků trhu asi očekávala. Doplnil, že za nově vydané koruny ČNB při intervencích koupila eura. A dále řekl, že tato eura ČNB investuje do kvalitních cenných papírů, především vládních dluhopisů zemí, jako jsou USA, Německo, Švédsko, Kanada či Austrálie. Za koruny, které se takto v intervencích vydaly, se tedy zvýší devizové rezervy a do devizových zásob ČNB se získají zahraniční cenné papíry, konstatoval, Lubomír Lízal.

Sluší se v této souvislosti dodat, že již v roce 2008, kdy byl guvernérem ČNB Zdeněk Tůma, se staly nadnárodní finanční fondy Black Rock a State Street správci akciového portfolia ČNB. Přičemž není jasné, zda proběhlo na správu akciového portfolia ČNB nějaké výběrové řízení. Pod vedením těchto fondů zahájila ČNB masivní investice, přesto, že v té době dochází na světových burzách k značným poklesům (propad asi 18%). V roce 2008 měla ČNB investováno v akciích 9,8 mld. Kč. Ale v roce 2011 to bylo již 75,7 mld. Kč. ČNB odmítá zveřejnit, zda a jak se odrazily propady na světových burzách v téměř 80-ti miliardovém portfoliu centrální banky.

ČNB uložila prostřednictvím uvedených fondů do evropských akcií více jak 56 mld. korun, do amerických cca 13 mld., do britských 2,9 mld. Kč a více než 3 mld. do japonských. V roce 2008 tuzemská centrální banka k velkému překvapení mnohých prodala významnou část svých zlatých rezerv. Bylo to v době, kdy jiné centrální banky v jiných zemích naopak zlato nakupovaly. Cena zlata v té době neklesala, ba naopak rostla. Není nezajímavé, že finanční a investiční fondy patřící pod značku Black Rock Group jsou významnými věřiteli společnosti NWR Zdeňka Bakaly. Jedná se o objem téměř 30 ml. euro.

Mnozí si 7. listopadu 2013 položili otázku, zda takto razantní zásah ČNB byl nutný, správný a někteří si dokonce kladli obligátní dotaz qui bono? ČNB k tomuto kroku přistoupila v době povolebních turbulencí. Máme vládu bez mandátu v demisi. Pozornost veřejnosti je upřena k jiným tématům, než je kurz koruny. Na konci října se v médiích objevila zpráva, že se chystají zlevňovat své produkty domácí hráči na energetickém trhu. Politici a mnozí ekonomové si ve stejné době pochvalovali naši pevnou měnou a nesměle prognózovali údajné lepší časy pro českou ekonomiku v příštím roce.

Zásah ČNB přišel pro mnohé jako blesk z čistého nebe. Ale má i své obhájce. Kromě autorů samotných jsou to i členové bývalého NERVu – např. Jiří Rusnok, Vladimír Dlouhý anebo také Aleš Michl, dnes hlavní ekonomický expert hnutí ANO a možná i Agrofertu. Zastánci argumentují tím, že tento akt je údajnou hrází proti hrozící nebezpečné deflaci. Deflace znamená pokles cen zboží anebo také pokles objemu peněz v ekonomice. Dále tvrdí, že se tím podpoří export. Zdražení dovozu prý lze nahradit nákupem zboží domácí produkce za nižší ceny. Jinými slovy se tím údajně zvýší poptávka po českém zboží.

ČNB dokonce předpokládá při mírně zvýšené kontrolované inflaci růst HDP. Dejme tomu. Zní to možná na první pohled dokonce logicky, ale je třeba si uvědomit, že toho u nás v oblasti spotřeby zase tak moc nevyrábíme. Snad s výjimkou potravinářství. Exportní firmy navíc nezaměstnávají všechny zaměstnance, tedy ty s nějakými úsporami na svých různých účtech. A co když bude efekt jiný – ve finále dojde k poklesu poptávky veškerého zboží a služeb a tím klesne celá ekonomika? A to by znamenalo jediné – méně peněz v ekonomice. To má své důsledky i v nižším výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění, což je silný zásah do stability mandatorních výdajů. Krom toho - vysoké ceny vstupů v ekonomice asi těžko přitáhnou nové investory atd.

Naše ekonomika nefunguje ve stabilním prostředí. Je vystavována permanentímu tlaku nejistoty v oblasti daní a politické nepředvídatelnosti. Naučila se v těžkých dobách fungovat v rovnovážné hladině kurzu mezi 25 - 26 CZK/EUR. Pokud mají analytici ČNB dojem, že je poptávka v české ekonomice nedostatečná, pak bude ještě nedostatečnější. Totéž lze prognózovat i v růstu mezd. Nebude z čeho mzdy zvyšovat, to sníží kupní sílu a tím i životní úroveň většinové společnosti, což může vést k rostoucímu sociálnímu napětí. Zdraží se nejen zboží, ale i služby. Něco ihned a ostatní nenápadně později. Je to logické, pokud se zdraží mimo jiné např. pohonné hmoty. Vrátí se růst cen energií, které se účtují ve světových cenách. Vyšší ceny zboží z dovozu budou jakousi dodatečnou spotřební daní, s tím ovšem, že peníze odtečou do zahraničí.

Okamžitě skokově došlo k znehodnocení úspor o více než 5%. V součtu je to odhadem přes 70 mld. Kč. To vše se děje v předvánočním čase. Vytváření devizových rezerv v eurech či dokonce v dluhopisech je riskantní samo o sobě. Euro nezažívá idylické časy a hodnota státních dluhopisů klesá a v nejlepších případech stagnuje. A ze všeho nejhorší důsledek je prohlubující se nejistota občanů. Především těch, kteří si spoří na horší časy. Ti, kteří dnes stěží pokryjí své základní životní potřeby asi těžko zvýši poptávku po zboží dlouhodobé spotřeby. Pokud si to členové bankovní rady přesto myslí, pak žijí v nereálném světě. Stále zůstává nezodpovězena otázka – komu to posloužilo či mohlo posloužit. Qui bono? O co jde? O špatnou interpretaci dobře míněného záměru, který byl pouze nepochopen? Nebo jde o chybu a omyl? Anebo to byl záměr, který někomu vyhovuje a jiné znevýhodňuje? Posouzení ponechám na laskavém čtenáři.

Dostáváme se do oblastí spekulací, ale bohužel i to je reakce na postup naši ctihodné bankovní rady ČNB. Je zde ještě jedna zajímavá časová shoda, která byla v různých internetových diskusích živě diskutována. 5.11.2013 podepsala PPF Petra Kellnera smlouvu se Španěly o koupi Telefonicy ČR (O2) za 64 mld. Kč. Platba měla pravděpodobně proběhnout v Kč (??), které prý dali Španělé přednost před Eurem pro její stabilitu. 7.11.2013 devalvovala ČNB Kč o 5%. 8.11. údajně proběhla směna Kellnerových Eur na Kč, rozdíl činí těch 5%, což je při tomto objemu 3,6 mld. Kč. Pokud to tak bylo, tak se jistě nabízí úvaha, že u nás o náhody není nouze.

Nabízí se ovšem i další obecnější motivace. Lze zcela vyloučit, že se mohl nějaký dobře informovaný spekulant docela slušně obohatit na trhu Forex, což je zkratka pro Foreign Exchange, tedy směnu cizích měn? Forex nemá vlastní burzu, avšak co do každodenních objemů jde jednoznačně o vůbec největší finanční trh světa. Podle odhadů jsou zde denně realizovány transakce v objemu 2 až 5 bilionů amerických dolarů. Motivací k obchodování cizích měn bývá spekulace, ale také zajištění či plnění závazků z velkých mezinárodních obchodních transakcí. Spekulace na forex trhu je legálním byznysem svého druhu. Jde však o to, kdo, a jak se jej účastní. A jakými informacemi disponuje. Je to podobné jako s indiser tradingem. To je nejen přestupek, nýbrž závažný zločin. Děje se tak tehdy, když s akciemi či jinými cennými papíry korporace obchoduje někdo, kdo má o této korporaci závažné strategické neveřejné informace. Nemusíme chodit daleko, stačí jako příklad uvést tzv. motivační program top manažerů ČEZ.

Možná, že nám jen slovutná bankovní rada ČNB zapomněla říct, že se vlastně jedná jen o zkoušku pro budoucí přijetí Eura. A možná, že tím chce ČNB jen poněkud rozředit a relativizovat gigantický státní dluh, který je k dnešnímu dni již 1 849 088 000 000 Kč. Kdo ví? Ostatně, není to tak dávno, co nám nejlepší ministr financí v Evropě rozesílal žertovné složenky.

Holt, žijeme v zemi, v níž je téměř vše možné. Civilizovaný západ? Kdepak, spíše východoevropský řízený chaos s nadvládou oligarchů vysávajících stát až do morku kosti. Ba co víc, oni si vytvořili svůj vlastní stát ve státě. Nástrojů k tomu mají více než dost, peníze anonymních akcií na účtech v daňových rájích, benevolentní zákony a pod kontrolou rozhodující instituce státu, včetně významné části justice. A kdyby se náhodou něco zadrhlo, tak jsou tady ještě milosti a amnestie. Vzpomínáte si na 1. leden letošního roku?

Švýcarská prokurátorka paní Haldemannová nepřeháněla, když o ČR mluvila jako o mafiánském Klondiku.

P.S. Všechny výše uváděné informace jsou z veřejných, tedy dostupných a dohledatelných zdrojů. Zájemcům o hlubší studium doporučuji další četbu na www.mapovani.cz.

Zdroj: parlamentnilisty.cz

Pro kategorii stránku

Loading...