Klauni aneb jak se na place mění, smějí i devastují Kaiser s Lábusem

26. listopad 2013 16:01

5 0

Klauni aneb jak se na place mění, smějí i devastují Kaiser s Lábusem

Praha /FOTOGALERIE/ - Účtování, vzpomínky, smutek i smích. To jsou hlavní momenty, kolem nichž se točí film Klauni, jenž má už ve středu slavnostní premiéru v Praze. Jeho hrdiny tvoří trio klaunů Oskar, Max a Viktor, kteří na počátku kariéry vystupovali pod značkou Busters. Jejich klauniády byly ostrůvky svobody v nehybné bažině pasivity v komunistickém režimu Československa. Pak se ale mezi přáteli něco stalo. A populární klauni, rozdávající smích, se náhle nedokážou vystát.

Natáčení náročného koprodukčního filmu, k němuž napsal scénář Petr Jarchovský, probíhalo tři měsíce v Čechách, Lucembursku a Finsku. Hlavní role ztvárňují Jiří Lábus, Oldřich Kaiser a Francouz Didier Flamand. Jedním z úskalí filmu bylo dabování Flamanda. „Vrátil jsem se ke staré metodě, kterou používali režiséři ,spaghetti westernů´", říká režisér Viktor Tauš. „Spočítáte slabiky v domácím jazyce a zahraniční herec pak hraje místo textu čísla. Didier Flamand dokázal dát do čísel takovou emoci, že to bylo až neskutečné. Štáb nečekal, že je někdo rozesměje tím, že před nimi napočítá do dvaceti."

Film přináší kromě dojetí a humorných situací i originální stylizaci protagonistů. Fyzická podoba Klaunů vyšla z maskérské dílny mistra oboru René Stejskala, v jehož rukou se herci dle potřeb scénáře různě proměňovali.

„Pracoval jsem sedmapadesát let na tom, abych byl zdevastovaný, ale Renda usoudil, že to ještě není ono. Někdy jsem pauzíroval, den, dva jsem byl slušnej a chodil brzy spát. Renda musel ty dva dny naplnit a měl hodně práce na masce a barvách. To jsou ty paradoxy. Skoro šedesát let pracuješ na roli, na devastaci vlastního těla a pak musí někdo pracovat na masce, abys vypadal ještě víc zdevastovaně," glosuje kuriózní momenty herecké profese Oldřich Kaiser.

Také Jiří Lábus prošel složitým prostetickým makeupem. Jeho Viktor má sklony se přejídat, a tak trávil herec před každým natáčením čtyři hodiny v maskérně, kde byl obdarován speciální maskou tlustého obličeje s podolkem. „Odjakživa, už jako děcko, jsem byl rád, když jsem někoho mohl rozesmát nebo pobavit. S tím se asi musí člověk narodit," zamýšlí se nad posláním bavičů. „I když v mé rodině to byla výjimka, protože rodiče i bratr byli jinak zaměření. Ale já byl šťastný, když jsem ve společnosti dělal psí kusy a lidé se tomu smáli. A to mi zůstalo. Nevím, jaké jiné povolání bych dělal, manuálně jsem dost nezručný. Mám rád knížky, možná bych byl dobrým knihkupcem. Zní to pateticky, ale divadlo bylo mým osudem."

A jak vidí klauny jeho kolega Kaiser? „Pokud je člověk klaun i duší tedy nejen na jevišti, ale i v soukromí, dívá se na svět a svůj život klaunsky. I v těch nejtragičtějších chvílích je vlastně všechno směšný a on z těch chmurných chvil vytěží to legrační, ten fór. Takový klaun vlastně pořád pracuje…"

Zdroj: denik.cz

Pro kategorii stránku

Loading...