Alasdair Bouch: Chci, aby moje hudba byla co nejpestřejší

2. duben 2015 6:03

20 0

Pelhřimov, Pacov – Muzikant, který dokáže skloubit řadu žánrů od folku přes blues až po rock. To je anglický skladatel a zpěvák Alasdair Bouch, který ve čtvrtek vystoupí v pelhřimovské kavárně Flet a v pátek v pacovské kavárně Jankl.

Zpívá v angličtině, ale už devět let žije v Praze a kromě jiných zemí koncertuje i po Česku. Za čtyři roky vydal čtyři alba, to poslední nese název Go Forth!.

Přestěhoval jste se do Česka z Anglie. Je Česko inspirativní země pro umělce?Umělci by měli umět hledat inspiraci kdekoli, vždyť velcí malíři po staletí malovali třeba „jen" mísu ovoce. Ale to, co vytváří impozantní umění, je ukázat tu misku s ovocem v jiném světle, neotřele a originálně. Umělcova povinnost je udělat ji zajímavou. Dobrá píseň vás může donutit opustit zaběhnuté koleje, položit životní otázku nebo jednoduše nabídnout moment poznání, že někdo sdílí stejný pocit jako vy. A Česká republika jako země neuvěřitelné krásy a fascinující historie pomáhá na svět múze, která inspiruje.

Máte v oblibě nějaké typické české muzikanty nebo hudební žánry?Když jsem poprvé přijel do Prahy, požádal jsem své nové přátele, aby mi doporučili nějakou zdejší hudbu. Nasměrovali mě na Čechomor, Traband, Radůzu, Jarku Nohavicu i Plastic People of the Universe. To vše byla výborná doporučení! Když jsem pak začal víc hrát po České republice, měl jsem tu čest sdílet pódium s mnoha úžasnými hudebníky: Markem Dusilem, Martinou Trchovou, Ondřejem Galuškou, folklórním souborem Docuku a mnoha dalšími. Máte tu velké bohatství talentů. Řadu českých muzikantů mám na svém nejnovějším albu Go Forth! a jsem šťastný, že tito neuvěřitelní lidé chtěli nahrávat se mnou.

Proč si myslíte, že české publikum rozumí vaší hudbě, i když je v angličtině?Pokud jste někdy poslouchal Rolling Stones, Dylana, Elvise nebo Hendrixe, odpověď znáte. Muzika mluví univerzálním jazykem vášně, rytmu, emocí, nebezpečí i něhy. Samozřejmě, že texty jsou také důležité, ale ještě víc podle mě záleží na tom, jak je zpíváte. Vždyť i slova „miluji tě" se dají říct buď vroucně, anebo tak, že za ně dostanete facku. Takže když jsem na pódiu, snažím se všechny vzpomínky, historii i pocit z těchto textů vložit do svého vystoupení. Publikum si to zaslouží, vždyť přišlo laskavě na můj koncert a očekává, že budu hrát na sto procent. A pozná, pokud bych to jen předstíral. Proto se každý koncert snažím hrát jako svůj poslední.

Hodně mísíte hudební žánry. Který z nich máte nejradši?To je těžká otázka – jako ptát se, jestli mám radši sýr, nebo čokoládu. Vyrůstal jsem na folku a country – to je zvuk mé rodiny a to jsou moje kořeny. Moje dospívání bylo poznamenáno nezávislou rockovou hudbou, lákala mě její divokost. Poté jsem poslouchal na nočních rádiích jazz a objevil jsem nezmapovaná místa. A na univerzitě jsem hrál blues a soul s mou první velkou kapelou – a tam jsem našel svůj hlas. Kdybych volil jen jeden žánr, to bych vytáhl jednu barvu ze spektra. Ale já chci, aby moje hudba byla co nejpestřejší!

Přečtěte si také: V O2 areně dnes oslaví skupina Olympic 55 let své existence

Zdroj: denik.cz

Pro kategorii stránku

Loading...